22. května

Ano, je tomu skutečně tak. Ivan Hlas slaví sedmdesáté narozeniny a při té příležitosti vydal zatím poslední desku Pramínek času, která je jakýmsi ohlédnutím za jeho životem a hlavně tvorbou. Tak si ji trochu zrekapitulujme. Ivan má na kontě na 400 písniček, 20 alb, pozor, taky čtyři knihy a hudbu ke třem filmům. Přičemž za tu pro muzikál Šakalí léta dokonce získal Českého lva, a to v roce 1993. Jeho cestu mezi hvězdy hudebního nebe zmapovala Jindra Pelikánová.

Víte, co se ukrývá pod slovy jako pentlovka, stuhovka nebo třeba švihovka? Ještě za první republiky znal tyhle pojmy každý kavárník nebo aranžér výloh. Jde totiž o styly písma, kterými obchodníci prezentovali svou nabídku na reklamních tabulích před krámy nebo restauracemi. Jenže kvůli nástupu moderních technologií upadly na nějaký čas skoro v zapomnění. V poslední době se ale do módy opět vracejí. Zájem o ruční psaní roste, přibývají kaligrafické workshopy a spousta lidí se učí i krasopis. S písmomalíři, kteří se této profesi na plný úvazek věnují a slaví s ní úspěchy i v cizině, natáčel Josef Kubeš.

Z téměř zenového světa písmomalířů se přeneseme mezi muže, kteří vyhledávají adrenalinové zážitky, dobrodružství a riziko. Představíme vám totiž osmačtyřicetiletého Petra Krause z Vamberka, který patří k absolutní špičce v biketrialu. Tedy ve sportovní disciplíně, v níž závodníci na speciálním kole překonávají umělé a přírodní překážky, aniž by se kteroukoliv částí těla dotkli země. Ve své sbírce má řadu medailí z nejvýznamnějších mezinárodních klání, včetně titulů šampióna planety a je taky držitelem několika světových rekordů v extrémních kouscích. S naším kolegou Michalem Dvořáčkem si povídal o tom, co ho k takřka kaskadérským výkonům přivedlo.

Dřevostavby se už nějaký ten pátek těší velké oblibě. Rostou rychle a jsou šetrnější k životnímu prostředí. Loni dokonce jedna taková získala prestižní Národní cenu za architekturu. Je největší svého druhu u nás, stojí v Brumově – Bylnici na Moravě, má tři podlaží, na výšku měří 18 metrů a na délku 60. Zároveň je ukázkou cesty, po níž by obor mohl v budoucnosti kráčet. Jednoduchost a ekologičnost dokázali tvůrci propojit s moderními technologiemi. Autory tohoto neobvyklého projektu jsou Jan Mach a Jan Vondrák z Liberce, kteří dnes patří k nejžádanějším českým architektům. Jsou to navíc srdcaři, kteří se snaží tmelit lidi a oživovat veřejný prostor v regionu. Zorganizovali už třeba filmový festival, koncerty i několik běžeckých závodů. S kamerou se za nimi vydal Josef Kubeš.

Dovedete si představit, jak by vypadala doprava v Praze bez metra? Nejspíš hrůzostrašně. Ucpané silnice i ulice, chaos a všude davy lidí. A tušíte, kdo a kdy přišel s myšlenkou ho v naší metropoli vybudovat? Majitel vyhlášeného železářství Ladislav Rott a psal se rok 1898. Jenže Rottův nápad se, bohužel, neujal, byť už podzemní dráhy existovaly třeba v Londýně nebo v Budapešti. K jeho realizaci došlo až o téměř tři čtvrtě století později. Ano, v roce 1974, tedy přesně před padesáti lety, byla do provozu uvedena první trasa. Byla označena písmenem C měřila necelých 7 kilometrů a měla 9 stanic. Jízda z konečné na konečnou, tedy z Kačerova na Sokolovskou, dnešní Florenc, tehdy trvala přesně 13 a půl minuty. Víc se dozvíte z reportáže, kterou pro vás natočil Ivan Bareš.